Podle Stručné Oxfordský Slovník Křesťanské Církve, „na počátku pátého století, slovo se stal technický termín v Křesťanské askezi, což znamená, stavu neklidu a neschopnosti pracovat nebo se modlit.“Nejen, že mniši a teologové mluvili o neřesti, ale také se objevují v laických spisech. Objevuje se v Dantově Božské komedii nejen jako hřích, který musí být potrestán v zatracených, ale jako hřích, který přivádí Danteho na pokraj pekla. Pastor Chaucer zahrnuje acedia ve svém seznamu neřestí. Hněv a závist sledovat na seznamu a pastor spojuje tři neřesti dohromady:

Protože závist žaluzie srdce člověka, a hněv narušuje muž; a lenost ho dělá těžkým, přemýšlivý, a zběsile. Závist a hněv dělají v srdci hořkost; tato hořkost je moderna acedia a spojuje ji s láskou ke všem dobru.

V jeho trvalé analýzy vice na otázku 35 Druhá Část (Secunda Secundae) jeho Summa Theologica, Třináctého století teolog Tomáš Akvinský označuje lenost jako „bolesti světa“ (v porovnání s Weltschmerz je německý koncept), který „produkuje smrti“. a kontrastuje s touto“ božskou “ bolestí popsanou St.Paul v 2 Cor. 7:10. Tomáše Akvinského, acedia je „bolest pro duchovní dobro do té míry, že je to božské dobro“. Stává se smrtelným hříchem, když rozum souhlasí s“ letem „člověka (letem) od božského dobra,“ protože tělo zcela převažuje nad duchem.“Acedia je v podstatě únikem z božského, který vede k tomu, že se ani nestará o to, že se nestará. Konečným vyjádřením je zoufalství, které končí sebevraždou.

učení Svatého Tomáše Akvinského na lenost na otázku 35 kontrastuje s jeho předchozím učení o „duchovní radost“ dotoval s charitou, která lenost je přímo v rozporu, a které zkoumá v otázce 28 Secunda Secundae. Jak říká Svatý Tomáš Akvinský: „jeden opak je znám skrze druhého, jako temnota skrze světlo. Proto to, co je zlo, musí být také známo povahou dobra.“