Taishi Shōtoku, původní název Umayado, (narozen 574, Yamato, Japonsko—zemřel 8. dubna, 622, Yamato), vlivný regent Japonska a autor některých z největších příspěvků k Japonské historiografie, ústavní vláda, a etiky.
Shōtoku byl členem výkonné Soga rodiny a byl druhý syn krátkodobé vládl císař Yōmei. Když politické manévrování přivedlo jeho tetu na trůn, stal se Šótoku v roce 593 korunním princem a regentem. V této pozici zůstal až do své smrti. Jedním z jeho prvních činů bylo Obnovit vyslání vyslanců do Číny, praxe, která byla přerušena od 5. století, čímž se otevírají cesty pro kulturní, hospodářský, a politická výměna. Dovezl desítky Čínských umělců, řemeslníků a úředníků do Japonska, přijala Čínského kalendáře, vytvořil systém dálnic, a postavil mnoho Buddhistických chrámů, včetně Hōryū Chrám, postavený v 607 v Ikaruga, v blízkosti Nara, který je nyní považovány za jedny z nejstarších dochovaných dřevěných staveb na světě.
Shōtoku podporoval Buddhismus a Konfucianismus v tom, co bylo výhradně Shintō prostředí a přinesla nové politické, náboženské a umělecké instituce v Japonsku. Prostřednictvím přesvědčování a politický manévr, že emulovaný v jeho vlastní zemi obří byrokratické říše Číny a rozšířil úřad císařského domu, přináší zpět do svých rukou pravomoci, které byly přeneseny na feudálních pánů.
Šótoku sestavil kroniky vlády po čínském vzoru, aby vytvořil první knihu japonských dějin. Zavedl také systém 12 soudní hodnosti, každý identifikován barvou čepice, kterou měl úředník na sobě. Tento systém se stal jednou z nejdůležitějších změn v japonské vládě, protože to znamenalo přestávku se starým systémem dědičných funkcí a znamenalo byrokracii zásluh podél čínského modelu.
Jeho „Sedmnáct Článku Ústavy“ (formy; 604) instruoval japonskou vládnoucí třídu v konfuciánských etických koncepcích a čínském byrokratickém systému, který zastával jako ideál pro japonskou vládu. Ačkoli existují určité pochybnosti, zda tento dokument byl dílem Štotoku nebo snad pozdějším padělkem, představuje jeho myšlení a vyplynulo z jeho vlivu. Vzpomíná se také na zavlažovací projekty a opatření sociální péče. Pracoval pro šíření buddhismu a po jeho smrti byl považován za buddhistického světce.