„Yūgen je důležitý pojem v tradiční Japonské estetiky. Přesný překlad slova závisí na kontextu. Yūgen není narážkou na jiný svět. Je to o tomto světě, o této zkušenosti…

“ sledovat, jak slunce klesá za květinovým kopcem. Bloudit v obrovském lese bez pomyšlení na návrat. Stát na břehu a dívat se po lodi, která zmizí za vzdálenými ostrovy. Uvažovat o letu divokých hus viděl a ztratil mezi mraky…“ ~Zeami Motokiyo

Japonské estetické ideály jsou nejvíce silně ovlivněn Japonského Buddhismu. V buddhistické tradici jsou všechny věci považovány za vyvíjející se nebo rozpouštějící se v nicotu. Tato „nicota“ není prázdný prostor. Je to spíše prostor potenciality.

Pokud moře představují potenciál, pak každá věc je jako vlna, která z ní vychází a vrací se k ní. Neexistují žádné trvalé vlny. Neexistují žádné dokonalé vlny. V žádném okamžiku není vlna úplná, dokonce ani na svém vrcholu. Příroda je vnímána jako dynamický celek, který je třeba obdivovat a ocenit.

toto ocenění přírody bylo základem mnoha japonských estetických ideálů, „umění“ a dalších kulturních prvků. V tomto ohledu je pojem „umění“ (nebo jeho konceptuální ekvivalent) také zcela odlišný od západních tradic..

Japonská estetika je soubor starověkých ideálů, které zahrnují „wabi“ (přechodná a ostrá krása), „sabi“ (krása přirozeného stárnutí) a “ yūgen.“Tyto ideály a další jsou základem většiny japonských kulturních a estetických norem.. Tím pádem, zatímco vnímán jako filozofie v západních společnostech, koncept estetiky v Japonsku je považován za nedílnou součást každodenního života.

Wabi a sabi se týká vědomého přístupu do každodenního života. Postupem času se jejich významy překrývaly a konvergovaly, dokud nebyly sjednoceny do Wabi-sabi (侘寂), estetiky definované jako Krása věcí „nedokonalá, nestálá a neúplná.“

Věci v zárodku, nebo věci v rozkladu, jak to bylo, jsou více evokující wabi-sabi, než věci v plném květu, protože oni naznačují pomíjivost věcí. Jak věci přicházejí a odcházejí, vykazují známky jejich příchodu nebo odchodu a tato znamení jsou považována za krásná.

v tomto je krása změněným stavem vědomí a lze ji vidět v pozemském a jednoduchém. Podpisy přírody mohou být tak jemné, že jejich rozeznání vyžaduje tichou mysl a kultivované oko. V zenové filozofii existuje sedm estetických principů pro dosažení wabi-sabi.

Fukinsei (不均整): asymetrie, nepravidelnost; Kanso (簡素): jednoduchost; Koko: základní, zvětralé; Shizen (自然): bez předstírání, přírodní; Yugen (幽玄): jemně hluboké milosti, není zřejmé; Datsuzoku (脱俗): nespoutaný konvencemi, zdarma; Seijaku (静寂): pohoda, klid.

každá z těchto věcí se nachází v přírodě, ale může naznačovat ctnosti lidského charakteru a vhodnost chování. Tento, na oplátku naznačuje, že ctnost může být vštěpován prostřednictvím ocenění, a praxe v, umění. Proto, estetické ideály mají etickou konotaci a prostupují velkou částí japonské kultury.”